Na přelomu června a července jsem spolu s mým bratrancem navštívil matičku vína - Gruzii. Celé jsme to upekli opravdu na rychle, protože letenky jsme si koupili ve čtvrtek a v neděli jsem už letěli.

Cesta do Gruzie

Vyráželi jsme autem kolem 3 ráno z Frýdku-Místku směr Katowice. Na letiště jsme měli odvoz, protože podle našeho googlení neexistuje žádný rozumný způsob, jak se tam dostat v požadování čas (což je tedy btw. pěkně na hovno). Na letišti jsme byli s dvouhodinovým předstihem. Poprvé se mi stalo, že by tady opravdu důsledně kontrolovali velikost kufrů a batohů. Někteří lidé, především Gruzínci, to nesli opravdu nelibě a tvrdošíjně odmítali zaplatit. Proto se snažili svému batohu “měnit skupenství” nohou tak, aby se vešel do požadované klece. Po příletu jsme pouze vystáli frontu na kontrolů pasů, kde se paní podívala na moji fotku, dostal jsem razítko a pak už jsme vyšli z Letiště v Kutaisi.

Den první

První den se nesl v dobré náladě. Po příletu do Gruzie, jsme chtěli zahájit den obědem. Při pokusu vzít si autobus z letiště do centra města jsme narazili na problém. Ne, že by nebyly možnosti dopravy, ale moc se nám nezamlouvaly ceny. Nejlepší nabídka činila 35 Lari, což se nám zdálo jako příliš mnoho. Nenapadlo nás se však podívat, jak se to vlastně daleko je od letiště. Nakonec jsme cenu usmlouvali na 30 Lari, což nám stále připadalo drahé, ale už jsme na letitě byli hrozně dlouho a už jsme chtěli jet. Domluvený řidič pro nás přijel pro nás autem, které byla starší my… než my dohromady. A velmi pravděpodobně i starší než řidič. Pás se nedal zapnout a tachometr rychlost neukazoval, ale pouze odhadoval, ale nakonec jsme se do města Kutaisi dostali živí a zdraví.

Konverzace s řidičem byla náročná a tak nějak jsme tušili, že to tak bude všude. Pan taxikář nás vyhodil na „autobusovém stadiónu“. Byl to McDonald, kolem kterého bylo postavené parkoviště sloužící jako autobusová zastávka. Jako prvořadé se nám jevilo sehnat si SIMkartu. Vyrazili jsme na lov. Zde se ukázalo, že domluva bude opravdu náročná. Jedna paní mi sice rozuměla, co po ní chci, už bylo nad její schopnosti ???. Na ulici jmse se ptali tří Gruzínců, kteří nás poslali obchodu, kde obchodu, měla paní ??? Děsivé na této ulici bylo, že tam leželo spoustu psů na kraji silnice a vypadali „hodně“ mrtvě. Napadalo mě jediné - a to, že to, někdo přejel a hodil na kraj. Ukázalo se však, že psi ležící nehybně na ulici jsou zde normální a jen tam spí. Po zajímavém rozhovoru s mladou dvojící Gruzínek jsme byli poslání na autobus do „reálného“ centra. Měli jsme jet autobusem 20 nebo 1. Jízdenka by se podle jejích slov měla dát zaplatit kartou, a nakonec to opravdu šlo.

Autobusy vypadly jako ty malé, co jezdí v Brně. A musím říct, že pan řidič byl nejspíš tak v Brně na stáží, učit se rychlé zatáčení. V autobusu jsme se s brantrancem domluvili, že půjdeme do info centra, které mělo být „někde tam, kam jedeme“. Náhoda nám přála, takže jsme vystoupili doslova naproti. Vešli jsme tam a jedinou věc, co jsme řekli tak byla „SIM card“, což mi pak došlo, jak to muselo znít. Nevadí. 

Po úspěšném lovu na SIM kartu, jsme šli konečně na jídlo. Bratranec si dál místní specialitu. Popsal bych to jako „knedlíčky“. Já jsem měl polévku s kuřecími kousky. Polévka byla hnusnám, ale maso v ní bylo hodně dobré. Hodně česnekové. Ale knedlíčky. Knedlíčky. Ty byly MEGA. Lukáš se ptal paní servírky, kolik knedlíčků si má dát. Paní mu řekla 10-15. Dál si 15. Na fotografií můžete vidět, že 15 je opravdu hodně. Nakonec jsme z toho měli i večeři.

Spolu s pitím nás večeře stála v přepočtu asi 800 Kč. Na Gruzii drahé. Byla to ale krásná restaurace s anglicky mluvící obsluhou. 

Po obědě jsme šli na `bílý most“ a tak obecně se projít po centru. Most byl relativně hezký, ale moc se toho něm nedá vidět. Místní řeka je hodně kalná, prý je to způsobeno vápencovým podložím. Centrum města stojí za procházku, ale nic spektakulárního tady není.

Kolem druhé hodiny odpoledne jsme se vydali na kopec, na kterém se nachází „katedrála Bagradi“. Tato katedrála byla krásná a majestátní. Můžete vylézt na blízkou zeď a udělat si panoramatickou fotku s městem. Zde jsme se dali do řeči s vojákem, který nás ujistil, že V Kuraisi už nejspíš není co dalšího k vidění. Změnili jsme proto naše původní plány a vyrazili do jiného města. Nejdříve na parkoviště u McDonaldu a potom maršutkou do Batumi.

Maršutka je gruzický typ autobusu, který vyjíždí, až když se naplní nebo až když se řidiči chce. Jsou to spíše dodávky s asi 15 místy. Těmito autobusy se dá cestovat napříč Gruzii velice levně. Obvykle se dá i smlouvat. My jsme nevěděli, že se to dá, takže nás to stálo 20 Lari na osobu.

Cesta do Batumi trvala asi 3 hodiny, tak jsme to využili a vybrali si ubytování. Nakonec jsme se rozhodli „zainvestovat“ a vybrali jsme si jedno z dražších ubytování, stálo skoro 1400 Kč na noc pro dvě osoby. Ubytování jsme měli přes Airbnb.

Město Batumi má značně modernější „look“. Při jeho procházení máte pocit, že jste v moderním velkoměstě. Nachází se zde také letiště a je to oblíbené letovisko. Město leží u moře, pláž je oblázková. V centru města je i lanovka. Na kopec. V Batumi se nachází spousta kasín, což je podle místních způsobeno tím, že Turci zde jezdí gambleřit, protože u nich je tato aktivita značně regulovaná.

Ubytování jsme měli hned vedle moře, stačilo přejít přechod přes hlavnější cestu a člověk byl hned na pláži.

Den druhý

Druhý den jsme se rozhodli, že vyzkoušíme, kolik zde stojí snídaně. Našli jsme si proto jeden podnik v okolí, který jsme infiltrovali. Ceny za snídaně byly stejné jako u nás. Dali jsme si lososový sandwith a ovesnou kaši.

Předem jsme měli vymyšlené, co dnes budeme dělat. Na programu byl botanický park v blízkosti města. Rozhodli jsme se, že využijeme vchod vzdálenější od města. Jeli jsme Boltem, řidič uměl asi tak slovo anglicky. Doslova. Umění google předkladače ale funguje vždy.

Botanický park byl krásný a rozhodně bych doporučil jeho návštěvu. Projít celý park za jeden den ale není v lidských silách. Vstup je placený. V parku taky najdete lanovku, která stojí 60 Lari na osobu. Lze zde platit i v Eurech (25€ na osobu). Za ten výhled to učitě stojí.

V botanickém parku jsme byli skoro celé dopoledne i odpoledne. Prošli jsme jej napříč od jednoho vchodu ke druhému. Odtud, ale i sem, se lze jednoduše dostat autobusem (google mapy pomůžou) zpět do Batumi.

Po cestě jsme potkali jednoho Gruzince, který uměl perfektně anglicky. Povídali jsme si celou cestu autobusem. Chtěl nám ukázat jeden podnik, kde nám chtěl doporučit něco na jídlo, ale bohužel měli zavřeno. Nakonec jsme skončili v ruské restauraci v cetru města. Jídlo s pitím mě stálo méně jak 500 Kč.

Po jídle jsme organizovali už jen pujčení auta a koupaní v moři. Večer jsme se ještě zprasili burgerem z jednoho plážového stránku, který byl dost dobrý, ale relativně drahý.

Den třetí

Jak jsem psal výše, rozhodli jsme se pujčit si auto a vyrazi do města Mestia. Auto jsme si pujčili přes whatsapp-ové číslo. Přivezli nám ho až k ubytování. Záloha byla 100 €/$ s cenou 65 Lari za den. Kvůli mého nízkého věku mi nebylo dovoleno zapujčit si pickup Ford, ale pouze Toyotu Pryus. Na vypůjčku bychom asi nepřistoupili, nebýt ujištění majitele:

Pokud pojedete jen do Mestie, tak to nepořebujete teréní auto.

Nevím, jestli se to ztratilo v překladu nebo co, ale ukázalo se, že to bylo hodně odvážné prohlášení. Auto bylo asi 5 let staré a pravděpodobně importované z Ameriky, protože některé udaje byly v mílích a fahrenheitech. Autu svitíla kontrolka (jak jsme později zjistili) brzdových destiček. Pán, který nám auto přivezl, uměl jen rusky a přivezl s sebou svou dceru, která něco málo anglicky uměla. Domluvili jsme se v pohodě. Auto byl hybrid.

Vyrazili jsme tedy na sever. Cesta ubíhala rychle a rozhodli jsme se zastavit v městě Zugdidi, kde se nachází krásný “hrado-zámek”, který stojí za prohlídku. My jsme si jej prohlédli jen z venčí, protože tam zrovna byla školní exkurze. Město jsem si prošli jen tak zběžně, protože jsme zastavovali hlavně kvůli jídlu. Nepodařilo se nám najít nic zajímavého, takže jsme skončili v nějaké asijské restauraci. Jídlo však bylo skromně řečeno hnusné.

Po nevydařeném obědě jsme pokračovali v cestě. Čím více jsme se blížíli našemu cílu, tím více malebnému výhledu jsme se vystavovali. Výjezd z nuly do 1500 metrů nam mořem patří k nejhezčí cestě autem, co jsem kdy absolvoval. Z počátku jsme jeli přes údolí, jedním hezčím, než druhým. Začala se ale projevovat i rozmanitost mistních silnic - což si představte tak, jako kdyby silnice občas zmizela a znovu se objevila až za pár kilometrů. Díry v cestě jsou ten nejmenší problém. Dále se občas stalo, že jsme potkali krávy, které docela často leží právě uprostřed cesty. Brzy jsem pochopil, že kdybych se měl držet jen svého jizního pruhu, tak bych byl na té cestě ještě teď. V Gruzii jsem měl pocit, že jizdní pruhy v podstatě neexistují.

Čím výše jsem byli, tím méně cesty bylo. S opatrností se ale dalo jet opravdu v pohodě. Když jsme dojeli do Mestie, chtěli jsme si spravit chuť a vydali jsme se do stánku s kebabem :), který se dal. Bylo už dost večer, proto jsme si už jen nakoupili jídlo snidani a šli spinkat.

Den čtyři

Byli jsme v krásných horách, kde by byl hřích nezajít se aspoň projít. Ale jak čas, tak naše vybavení bylo proti tomu. Moje cestovatelská obuv jsou cukle. Jsou pohldné a ušetřím místo v batohu na ponožky. Leč je tato obuv geniální, není vhodná na chození v horách. Nakonec jsme si nechali poradit jednoduchou procházku k ledovci. A byl to skvělý nápad, protože ty výhledy. Ty výhledy…

Při cestě zpět do Batumi jsem se rozhodli navštívat jednu z krás, o které jsme se dozvěděli náhodou. Před rozpadem Sovětského svazu, zde Sověti začali se stavbou MEGA přehrady. Pro její stavbu zde nechali vystavět síť tunelům. Průzkům těchto tunelů patří k tomu nejlepšímu, co jsem v Gruzii viděl. Pokud chcete, můžete se dokonce potápět v hlubokých jeskyních potápět. Zážitek nejde moc popsat slovy, ale připojím pár fotografií.

Pokud budete mít čas, tak se tam zastavte a podívejte. Kdyby ne do jeskyň, tak aspoň na přehradu, kterou můžete vidět na poslední fotce Enguri Dam

Pak nás už čekala jen nudná cesta zpátka do Batumi, kde jsme museli vrátit auto. Tentokrát naše ubytování bylo méně okázalé a bylo dále od moře. Pořád ale bylo krásné a stálo pod 600 Kč na noc pro dva lidi.

Den pět

Nejzajímavější části našeho výletu byl vnitrostátní let z Batumi do Tbilisi, který jsme měli absolvovat právě dnes. S mírnou nervozitou jsme vyrazili na letiště v Batumi. Tento let nám měl ušetřit spoustu času, protože jinak bychom museli jet vlakem, který nejezdí moc často nebo maršutkou, která jede docela pomalu, protože furt zastavuje. Na letišti si zajdete k odbavení pro letenku, kde vám ji vypíšou propiskou. Pak už jen čekáte na bezpečností kontrolu a hurá do letadla. 

Letadlo je malinkaté, asi pro 12 lidí. Pravděpodobně budete vzlétat tak, že budete nad mořem a budete mít výhled na Batumi. Je to krásný pohled, i potom při letu a dvě hodiny přistanete na letiště v blízkosti Tbilisi, asi tak 40 minut od centra. Aerolinky zajistí i odvoz. Trvá to opravde jen 40 minut a jste v hlavním městě Gruzie. 

Bohužel nám už to odpoledne došla energie. Předchozí nabité dny byly vykoupeny tímto méně akčním dnem. Při letu jsme potkali původem ruského pilota, se kterým jsme šli na oběd. Poté jsme si našli ubytování a zbytek dne jsme se už jen kochali.

Pan pilot byl fajn a hodně jsme toho spolu pokecali. Ptal jsem se ho i na to, jaké to je žít v Rusku, na což mi řekl jen, že tam více než 7 let nebyl.

Den šest

Tbilisi je obrovské město, které má více než milión obyvatel. Cenově je jasné, že to tady je dražší, než kdekoliv jinde, kde jsme předtím v Gruzii byli. Není to však nikterak strašné, nicméně jsme zde měli nejlevnější ubytování vůbec, což vycházelo na 315 Kč za noc pro dvě osoby. Ubytování bylo vedle hlavní silnice, ale bylo čisté. S kuchyní, a dokonce i s pračkou. Nejvíce mi tam vadilo vedro.

Čtvrtý den jsme se rozhodli, že vyjedeme jednou z lanovek na vrchol, na kterém se nachází zřícenina hradu. Ten jsme si prošli, pokochali a nakonec jsme šli pěšky dolů do města, kde jsme si koupili sváču v obchodě.

Po krátké obhlídce obchodního centra jsme vyrazili k zubatce, kterou jsme vyjeli znovu na jiný kopec do zábavního parku.

Aby jste mohli jet zubatkou, musíte zaplatit nevratnou částku za kartu, takže kdyby jste někdo chtěl, tak napište a karta bude vaše :). Ale stačí jedna pro celou skupinu.

V zábavním parku Mtatsminda Park jsme nakonec šli jen na ruské kolo, ze kterého byly krásné výhledy. Jediné, co nás snad mrzí, že nebyl přístup na televizní věž, která je taky na tomto kopci, ale je ještě vyšší.

Večer jsme šli už jen do nákupního centra podívat se na ceny a supermarket. A nakonec večeře.

Den sedm

Zakoupili jsme si autobus pro dopravu na letiště Kutaisi. Stál 25 Lari. Autobus je vázaný na konkrétní let a odjíždí tak, abyste to v pohodě stihli. Takže jsme vstali v 4:40 a jeli Ubrem na zastávku, která byla přímo v centru města. A tím to končí: Poslední fotka, kterou jsem pořídil v Gruzii.

Pak nás už jen čekala dvouhodinová cesta autobusem na letiště. A samotný let. Dost jsem spal, a jinak se nestalo nic zajímavého.

Zajímavé věci se děly až v Katowicích, kdy musíte projít kontrolou přichodu do shengenského prostor, což bylo možná i poprvé, co jsem toto absolvoval. Ale žádné drama se nekonalo. Problém nastal, až když jsme zjistili, že autobus do centra Katowic nelze zaplatit kartou, takže jsme jeli na černo :). No nic. Po občerstvení už jsme jeli jen Flixbusem do Ostravy a nakonec nás čekal autobus, kterým jsem kdysi dávno jezdil z Ostravy z kina přímo domů. A to je konec.

Závěr

Děkuju, že jste dočetli až sem. V Gruzii se mi líbilo. Na více dní než 6/7 dní bych sem jel, jen kdybych měl v plánu více opalování nebo turistiky a obojí zde bude stát za to. Pokud jsem vám pomohl nebo něčím inspiroval, jsem opravdu rád. A na závěr je tu ještě pár rad:

Rady:

Letenky

ČR - Gruzie

Nejlevněji jsou letenky z Polska. Dá se sehnat i let do Tbilisi, ale bývá dražší než do Kutajsi. Ale lítá to i z Prahy, Vídně nebo Budapeště.

Vnitrostátní lety

Provozuje je jedna letecká společnost. Bývají pořád plné (hlavně do Mestie) - takže rezervovat předem. Často se ruší, protože musí být “dokonale počasí”. Stačí, když je zataženo. Ale stojí to za to: Rychlý přesun + zážitek. Doletět se dá i do Mestie (mega uspora času).

Doprava po Gruzii

• Maršutka
  • uspokojivě ryché, levné i když cestujete sami, ale je to MHD, takže to staví na každém rohu
• Autobus
  • kromě autobusu na letiště není moc použitelných možností, aspoň co vím
• Vlak
  • existuje i noční… více nevím
• vnitrostatní lety tady
• půjčení auta
  • pro více lidí je to výhoda
  • na internetu nebo vygooglit whatsup čislo, které poskytuje auta taky. Ale podepisujete něco, co je napsané rusky/gruzinsky, těžko říct kdyby byl nějáký pruser, co se stane. Naše půjčka byla, ale vytvořená po známosti takže možná ojedinělý případ.
• Bolt
  • Používej Bolt
  • pokud nechceš, koukni se kolik stojí cesta na boltu a smlouvej s taxíky na tuto cenu
  • Bolt funguje je Tbilisi, Batumi, Kutaisi (takže i z letiště do centra)

Řízení

Gruzinci řídí jako hovada. Nerespektují dopraví pruhy, rychlost, zákazy předjíždění. Prostě jedou. Běžně se vytvařejí nové pruhy pro předjíždění. Běžně vás předjede autobus nebo kamión. Do toho jsou tady všude na cestách krávy. Paradoxně jsou tady dost často měřiče rychlosti. Zážitek to byl, ale někdy má člověk pocit, že to je už moc. Gruzinec mi řekl, že Evropané jezdí připosraně. Taky mi řekl, že pokud Gruzinec neřídí auto předtím, než je mu 14, tak není opravdový chlap. Troubení je taky častější, jak u nás.

Jazyky

Ruština

Rusky umím minimálně. Většina Gruzinců tvrdí, že umí rusky. Pravda z mojí zkušenosti je taková, že oni rusky sice rozumí, ale mluvit neumí. Takže asi jako já. Promluvit Gruzince rusky jsem neslyšel ani jednou. Je tady ale hodně Rusů, ti rusky nepřekvapivě umí.

Angličtina

4 z 10 umí. U mladých možná i 6 z 10. Staří vůbec. Střední generace někdy překvapí.

Rusové

Je jich tady hodně. Gruzinci je podle všeho nemají rádi. Nemyslím si, že by to bylo kvůli války ale spíš kvůli stalinovi, což je podivné když tady mají muzeum Stalina.

Bezpečnost

Všechno v pohodě. Není se čeho bát. Jen to řízení. Arum, doleva jinam)

• Pokud nechcete jet Maršutkou (třeba protože nevíte, jak to vypadá), tak jeďte Boltem. Máte jistotu, že auto bude cca v pohodě. A cena bude pravděpodobně průměrná až nízká.

SIM

Dva operatoři. Všechno to byly dobré nabídky. Koupil bych neomezená data (200 na týden i se SIMkartou nebo ESIM). Stačí jedna do party. Kvalita ve městě stejná jako u nás. Mimo město tak 50/50. Hory většinou nic, občas E. Dá se koupit na letišti v Kutaisi, potřebujete na to pas.

Peníze

• dá se platit kartou v restauaraci, supermarketu, v kebabu. Nedá se platit zálohy (takže s sebou cca 100 € na zálohy [chtějí to platit v eurech])
• Pokud budete měnit, koukejte na kurz, bývá to docela ojeb. Dobrý kurz byl na letišti.
• Vybírat jsem nezkoušel, takže nevím, jak je to s poplatkama v bankomatech.

Náš harmonogram

• Kutaisi, Batumi
• Batumi
• Batumi -> Mestia
• Mestia -> Batumi
• Batumi -> Tbilisi
• Tbilisi
• Kutaisi (odlet ráno)

Pokud máte další otázky, napište mi na mail

s